Snowden nás vyléčil z paranoie: nebyla to paranoia.

Jsme Iuridicum Remedium a od roku 2004 se zabýváme digitálními svobodami, zejména pak právem na soukromí. Jsme apolitická, právně zaměřená neziskovka.

V červnu 2013 se svět díky Edwardovi Snowdenovi dozvěděl, že bezpečnostní složky USA v masovém měřítku sledují telefony a elektronickou komunikaci běžných Američanů a Američanek. Vše, co jsme v ochraně soukromí do té doby řešili, bylo náhle nicotné.

Snowdenův příběh zásadně ovlivnil legislativu i celospolečenskou diskuzi o ochraně soukromí. Po deseti letech však postupně zapomínáme, co bylo podstatou odhalení.

Tímto webem chceme příběh připomenout. Krom jiného nám totiž pomáhá identifikovat nové hrozby na obzoru. O ty v bohužel čím dál více digitalizovaném světě není nouze.

Více o vzniku tohoto webu.

Represivní reakce vlastního státu vůču Edwardu Snowdenovi jsme jako stoupenci právního státu sledovali značně nevěřícně. Měli jsme samozřejmě pochyby o pozadí a motivech odhalení. Avšak ani po uplynutí několika let se neobjevil jediný důkaz o spojení s jiným státem nebo o jiné motivaci Edwarda Snowdena, než byla nanejvýš poctivá snaha vrátit do kolejí základní právo občanů na soukromí a demokratickou kontrolu.

Po Edwardu Snowdenovi jsme proto v roce 2016 pojmenovali Pozitivní ocenění (Cena Edwarda Snowdena) v našich Cenách Velkého bratra. Zásluhy Edwarda Snowdena na poli ochrany soukromí však začaly být ve veřejném prostoru znevažovány v souvislosti se Snowdenovým ruským občanstvím, které přijal v roce 2022, několik měsíců poté, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Jméno Snowdena v názvu ceny naší soutěže přitahovalo více pozornosti než ti, kdo cenu reálně dostali – a to účel pozitivního ocenění rozhodně není. Během osmnáctého ročníku Cen Velkého bratra v roce 2023 jsme tak pozitivní ocenění za ochranu soukromí začali označovat opět pouze jako Pozitivní cena.

Stejně jako v roce 2016 si stojíme za tím, že Snowdenova odhalení vedla ke zlepšení ochrany soukromí v USA i v evropských zemích. Máme zároveň plnou důvěru v jeho právní tým, se kterým jsme ostatně v souvislosti s naší cenou byli v minulosti v kontaktu. Chápeme také, že ve specifické volbě mezi vojenským soudem a ruským občanstvím zvolil Snowden to druhé. Aktuální pobývání Edwarda Snowdena v Rusku není podle nás důkaz o spolupráci s ruským režimem, ale důsledek nezákonné represe vlastní země. Snowden nemůže aktuálně Rusko opustit bez obavy o svou svobodu či život. Z jeho domovské bezpečnostní komunity zazněla i slova o atentátu, jinak řečeno mimoprávní popravě. Uvíznutí v Rusku je tvrdým osudem za altruistický počin.

S odstupem let vnímáme Edwardovu odvahu v nejlepších amerických občanských tradicích a také nedoceněnost jeho skutku (alespoň v Česku). Namísto názvu ceny jsme tak zřídili tento web shrnující fakta o odhaleních Edwarda Snowdena, neboť vidíme, že nepodložené pochyby, vyhraněná propaganda a chabá práce médií tvoří mix, který i mnoha otevřeným lidem znemožňuje nahlédnout “kauzu Snowden” takovou, jaká transparentně je.

Děkujeme, pokud jste zde s tím, že se chcete s věcí více seznámit - ceníme si toho.

Než hledat jehlu v kupce sena, posbírejme radši tu kupku.

Přislo to jako rána z čistého nebe. Americká telekomunikační společnost Verizon každý den předává miliony údajů o telefonních hovorech Američanů tajné službě NSA, psal 6. června 2013 Glenn Greenwald na stránkách Guardian. Že americká NSA (Národní bezpečnostní agentura) provádí plošný monitoring domácích komunikací se do té doby lidé zdráhali uvěřit - podle obecného povědomí by to odporovalo zákonům i ústavě.

Série článků však odhalila existenci amerického systému PRISM či XKeyscore, které umožňují procházet nedávnou internetovou historii všech lidí ve Spojených státech. Internet byl sledovaný přes “černé skříňky” zvané TURMOIL, které byly v datových centrech a na důležitých internetových uzlech. Ve svém životopise Snowden popisuje, jak se analytici NSA předhánějí, kdo najde více intimnější fotku.

Masivní sledování občanů umožnil dodatek k zákonu FISA (Foreign Intelligence Surveillance Act) z roku 2008. V dobře zašmodrchaných právních formulích našla NSA velmi tvořivý výklad. Podle bývalého důstojníka zpravodajské služby se šéf NSA Keith B. Alexander řídil heslem: “Než hledat jehlu v kupce sena, posbírejme radši tu kupku. Všechno posbírejte, označte a uložte... A ať budete hledat cokoliv, najdete to tam.”

Společnost Verizon, popsaná v prvním článku, byla jen jedním z asi osmdesáti “korporátních partnerů”, které NSA zaháčkovala a které sypaly data do NSA doslova v přímém přenosu. Data poskytovali tajným službám ochotně i miláčkové Silicon Valley jako Microsoft, Yahoo!, Google, Apple, Skype či Facebook.

Edward Snowden, který třaskavý obsah do článků dodal, pracoval tehdy pro Dell na zakázce pro NSA. Glena Greenwalda z Guardianu oslovil pro jeho nesmlouvé sloupky. Napsal mu již 1. prosince 2013 pod pseudonymem Cincinnatus a ptal se ho, zda používá PGP klíč, účinný způsob šifrování e-mailů. Vedle něj, pod pseudonymem Citizenfour, oslovil také Lauru Poitras, režisérku filmů kritizujících americké působení v Iráku.

Nějakou dobu trvalo, než Greenwald pochopil, jak fungují PGP klíče. Nakonec se ale se Snowdenem a dalšími setkal v Hongkongu, kam Snowden přijel se čtyřmi notebooky. Jeden měl pro běžnou komunikaci, druhý na zabezpečenou komunikaci, třetí jako “návnadu” a čtvrtý “air-gap”: počítač, který se nikdy nedotkl internetu.

Následné články odhalující rozsah masového sledování zasáhly celý svět. Dokument Citizenfour o občanovi Snowdenova získává Oscara za rok 2014. Další úspěšný film (Snowden) pouští do světa o dva roky později režisér Oliver Stone. Novináři Greenwald a MacAskill získavají za odvahu zveřejnit informace o tajných programech Pulitzerovu cenu.

V září 2020 uznává Americký odvolací soud, že Snowden měl pravdu: program plošného sběru dat o telefonních hovorech nebyl v souladu se zákonem. „Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že se dožiju toho, že naše soudy odsoudí aktivity NSA jako nezákonné a ve stejném rozsudku ještě uznají moje zásluhy na jejich odhalení,“ komentoval to v roce 2020 to Snowden.

Pětkrát díky Edwardu Snowdenovi.

  • Snowdenova odhalení se propsala do evropských pravidel na ochranu soukromí GDPR. Zdroj.
  • Velké technologické společnosti ignorovaly odpor zpravodajské komunity a zavedly end-to-end šifrování o několik let dříve, než bylo původně plánováno. Ostražitost, která před rokem 2013 v odvětví neexistovala, stále přetrvává. Zdroj.
  • Poprvé od 70. let minulého století americký Kongres zákonem omezil, nikoli rozšířil, pravomoci zpravodajské komunity v oblasti sledování. Zdroj.
  • Od Snowdenových odhalení pozorujeme na internetu větší tlak na používání protokolu HTTPS, který zvyšuje důvěrnost a autentizaci. Zdroj.
  • V roce 2015 NSA ukončila program, který hromadně shromažďoval internetová metadata včetně e-mailových adres odesílatele a příjemce a IP adres. Zdroj.

Nemám co skrývat v roce 2023.

Ewan MacAskill, který byl před deseti lety členem novinářského týmu, jenž zveřejňoval a analyzoval žhavé informace, citoval k desetiletému výročí pro Atlantic Edwarda Snowdena: tíží ho prý vývoj softwaru na rozpoznávání obličejů, umělá inteligence a špionážní software jako je Pegasus, oproti kterému vypadají dekádu stará odhalení jako “dětská hra”.

“Věřili jsme vládě, že nás nepodrazí. A oni to udělali. Věřili jsme technologickým společnost, že nás nezneužijí. A ony to udělaly. Taková je povaha moci,” zmínil podle MacAskilla Snowden.

A aktuální dění dává Snowdenovi za pravdu. Přestože slavíme dílčí úspěchy ve vyjednávání o Aktu o umělé inteligenci, biometrický dohled a tedy konkrétně automatizované rozpoznávání tváří je postupně normalizováno a to i evropských zemích. V Česku systém rozpoznávající tváře za velmi netransparentních podmínek provozuje česká policie.

Evropská komise se pak nedávno netajila tím, že by ráda prolomila šifrování. Zaštiťovala se se přitom bráněním šíření dětské pornografie - stejně jako se NSA před deseti lety bránila tím, že se svým bezprecedentním sběrem dat snaží zabránit terorismu. Aktuálně (listopad 2023) se však zdá, že bude hrozba s názvem ChatControl odvrácena.

V síti jakkoli “dobře míněného” plošného sledování zpravidla z nějakého důvodu uvízne i politická opozice, aktivistické organizace, či novináři a novinářky. Tedy všichni ti, kdo vnášejí potřebnou dynamiku do celospolečenské diskuze, která je esencí demokracie.

V plošném státním dohledu ale ve skutečnosti může uvíznout každý z nás. Často stačí jen drobná legislativní změna, aby se naše aktivity či přesvědčení ocitlo mimo zákon. Proto je důležitý Snowdenův příběh znovu a znovu vyprávět a připomínat.

Snowden je v Rusku, ruským agentem však není.

Za špiona byl Snowden označen prakticky okamžitě. Poté, co byla 9. června 2013 zveřejněna Snowdenova identita a byl obléhán hotel v Hong Kongu, bylo jasné, že musí zmizet. Získat azyl se však ukázalo jako velmi problematické.

Organizace WikiLeaks tehdy domluvila Snowdenovi azyl v Ekvádoru. Na tamní ambasádě ostatně trčí touto dobou i další významný whistleblower (a spoluzakladatel WikiLeaks) Julian Assange. Jak tam ale Snowdena dostat, aniž by letová linka neprotla území NATO?

Řešením bylo mezipřistání v Moskvě. Tam mu byl však zrušen pas a Snowden uvízl v tranzitní zóně. Než mu byl udělen dočasný azyl, spal 39 dní na lavičce a živil se potravou z Burger Kingu.

Snowden hledal azyl v desítkách zemí. Nehorázný diplomatický skandál nastal v červenci 2013, když několik evropských zemí zakázalo přelet letadla bolivijského prezidenta. Jeho cestu z Moskvy totiž doprovázela fáma, dle které se měl na palubě nacházet právě Snowden. Není tu, hlásili Rakušané poté, co letadlo nuceně přistálo ve Vídni.

V říjnu 2020 dostává Snowden povolení k pobytu v Rusku na neomezeně dlouhou dobu. V září 2022 mu bylo uděleno ruské občanství.

Zejména v souvislosti s ruským napadením Ukrajiny znovu zesílily hlasy, dle kterých je Snowden ruský agent. Nic takového se však nikdy nepotvrdilo. Ve specifické volbě mezi americkým vojenským soudem (respektive desítkami let vězení) a ruským občanstvím si zkrátka jen zvolil to druhé.

Zdroje: